O knize: 2017 / Experimentální román amerického spisovatele Davida Marksona (1927-2010), uznávaného jako klasik postmoderny. Román je cestou do samoty, kde hlavní, a ona jediná, hrdinka opuštěného světa, zaneřáděného kulturním dědictvím lidstva, čtenáře namotá na plátno mnoha nitkami vytaženými z biografií a děl slavných umělci (skladatelé, filozofové, spisovatelé...), vkládající světlé útržky starověkých mýtů, protahující jimi útržky hrdinčiných rozporuplných vzpomínek, vnucující výhrady a asociace, román vás vtahuje do hlubokého vzorce, v jehož uzlech a zaměřovačích objevuje se vzhled zmateného a osamělého člověka, který zůstává sám se světovou kulturou (útěcha? posedlá kletba? zbytečná zavazadla? nesmyslný soubor artefaktů v nepřítomnosti lidstva?)...Markson uspěje v této knize na všech skutečně důležitých úrovních uměleckého přesvědčení. Abstraktní obrysy Wittgensteinovy ​​doktríny převedl do konkrétního divadla lidské osamělosti. Jeho román přitom mnohem lépe než pseudobiografie vystihl to, co z Wittgensteina udělalo tragickou postavu a oběť velmi lomené moderny, kterou pomohl objevit. Polymath Markson napsal úžasně inteligentní román s jasným písmem, fascinujícím hlasem a koncem, který vám vžene slzy do očí. Kromě toho vytvořil (jakoby nevědomky) silnou kritickou úvahu o spojení osamělosti s jazykem samotným... David Foster Wallace